Začala jsem psát...

Rafaelovu školu podle sebe, ale myslím, že to není nic moc.

Začíná to takto:

Bylo podzímní mlhavé ráno a žáci Rafaelovy školy se chystali na vyučování.

"To bude zase dneska den, ztěžoval si Buližník. "Píšeme test z ajiny a já jsem se zapomněl naučit slovíčka,"

"Máš být jako Marina a učit se předem," řekla Medea, Marina neříkala nic.

"Posaďte se děti," řekla profesorka Aine, sotva přišla do třídy. "Takže, když neskušená víla vstoupí do měsíčního světla, začne bláznivě poletovat," psala na tabuly.

"Jo poletuje jako drak v bouři," zasmál se Buližník.

"To je nepravděpodobné přirovnání, studente Buližníku," řekla mu Aine.

"Prosím, to vymyslel tady Viliem," bránil se buližník.

"Paní profesorko, neměli jsme psát test?" zeptala se Medea.

Ó ano, děkuji za připomenutí," vzpomněla si Aine, ale vtom začalo zvonít.

"Jó, žádnej test!" radovali se všichni.

"A co ten z angličtiny?" ptala se Marina.

"Jo vlastně," zarazili se všichni.

Přecházení z jedné třídy do druhé nebylo lehké, a tak na angličtinu dorazili těsně před zvoněním.

"Sit down," řekla profesorka a rozdala jim testy.

"Jak se řekne pes?" ptal se Buližník.

"Buližník, co to je?" všimla si ho profesorka.

"Nic paní profesorko," odpověděl.

"Crr!" zazvonil najednou zvonek.

"Odevzdejte testy," řekla profesorka.

"Já určitě dostanu pětku," stěžoval si Buližník při svačině.

"Marino, Marino!" ozvalo se za ní.

"Puku!" vykřikla.

"Marino, odjíždím do londýna. Slib mi, že nebudeš po šperkovnici pátrat sama," poprosil ji Puk.

"Slibuju," slibila mu Marina.

"Děkuju, bylo by to pro tebe nebezpečné," vysvětlil Puk.

"Marino, pohni, máme hudebku," volala Medea.

"Běžte, já vás doženu," řekla Marina.

A tak šli.

"A kdy se vrátíš?" ptala se Puka.

"V prosinci," řekl Puk.

(pokračování příště)